TJ Sokol
Havlíčkova Borová

V první části zabrousíme do prvopočátků rozvoje tělovýchovy v našem městysu. Základy masovějšího sportu sahají do let 1928 – 29. Objevují se první sportovní potřeby a první „zuřivé“ zápasy ve všech možných odvětvích. Kopaná se nejprve provozovala na náměstí v místě dnešního parku. Hrálo se i na loukách a v zimě se cvičilo v TJ Sokol, lyžovalo a bruslilo. Ve vzpomínkách pamětníků byli objeveni i někteří z prvních cvičenců. František Sejrek, Stanislav Tonar, František Nejedlý, nebo Jan Dejmal. S první jarním sluníčkem začínala příprava na fotbalové „zápasy“ s okolními vesnicemi. Hrávalo se neorganizovaně, často ve velkém počtu a s vybavením, které ani by zdaleka nesneslo měřítka moderní výbavy. Například míče, které nevydržely nápor fotbaluchtivých hráčů opravoval obuvník Jan Plíhal. Jednou či dvakrát za rok se u pivovaru konala utkání starších a mladších hráčů. Podle vzoru tehdejších mužstev Sparty a Slávie, které tehdy fotbalově vládly tehdejší kontinentální Evropě si hráči přivlastňovaly přezdívky tehdejších superhvězd. Například František Nejedlý byl po celém okolí díky svým výkonům známý jako Plánička. Hrávalo se s Chotěboří, Přibyslaví, nebo Hlinskem. V roce 1930 byl vytvořen sportovní klub, a to byl obrat k masovější činnosti. V této době se začalo i s výstavbou sokolovny. Naléhavá byla i potřeba výstavby hřiště. Po mnoha peripetiích se začalo s úpravou pozemku v kopaninách. Terén by ve špatném stavu a vše se upravovalo ručně. Převýšení se muselo dorovnat kolečky, ale přesto byla po dvou letech vytvořena slušná hrací plocha. Na tomto plácku bylo sehráno mnoho bojovných utkání, která doprovázela velká účast diváku, jimž náladu zpestřovala místní kapela. Poté, co nad tehdejším Československem rozevřelo na šest let své temné drápy nacistické Německo, kulturní a sportovní život víceméně stagnoval. Hřiště pustlo v roce 1947 bylo osázeno lesem. Další roky provázelo mnoho problémů s hřištěm, kde by se mohlo hrát a přechodně našli sportovci azyl na dolní obci. Avšak až do 60. let se nedařilo kopané zapustit pevně v obci své kořeny. Rokem, který se dá nazvat „bodem nula“ místního fotbalu byl letopočet 1968. Období pro náš stát smutně významné politicky, ale pro borovský fotbal veselé sportovně. Díky iniciativě tehdejšího studenta Karla Dejmala. O tom v příštím díle.

Toto byl jakýsi stručný výtah sportovních aktivit v Havlíčkově Borové, při kterém jsem vycházel z brožury „20 let organizované kopané 1968 – 88“.